Výroba kuše (První část)

Chuť vyrobit funkční kuši u mě předčila snad jen chuť vyrobit luk, nebo ušít si kožené boty. Luky mi popraskaly a k ušití druhé boty jsem se ještě nedokopal, proto se pojďte podívat, jak jsem zcela nesystematicky začal výrobu kuše.

Ještě než se pustím do výroby, odpusťte mi lehkou polemiku na téma typy kuší a jejich fungování. Kuší existuje celá řada, na dřevěných bitvách potkáte s největší pravděpodobností dva typy.

  • Kolíkovou kuši
  • Kuši s ořechovým zámkem

První varianta, kolíková kuše, funguje na principu žlábku do kterého se tětiva zahákne. Po zmáčknutí páky ve spodu kuše, je zároveň vysunut kolík. Ten tětivu ze žlábku vyšťouchne a kuše vystřelí. Je to celkem jednoduché na výrobu, efektivní a pro mne nulová výzva k výrobě.

To kuše s ořechovým zámkem je mnohem zajímavější! Ořech je v podstatě váleček se zářezem na tětivu, umístěný v dřevěném těle kuše. Tětiva se do ořechu zahákne a ten kuši drží v nataženém stavu. To že se ořech s tětivou neprotočí je zajištěno spouští, která se drží ořech v takovém úhlu, aby zůstala tětiva zaháknuta.

Zde je ošklivý nákres toho jak to funguje:

Nákres slouží jen k vysvětlení mechanismu, tvary jsem při kreslení více méně střelil od boku. V reálu by tomu tak být nemělo, neboť tvar ořechu a spoušti ovlivňuje vlastnosti kuše. Např. jak silně bude třeba tlačit na spoušť aby vystřelila. Pokud bude spoušť kuše příliš citlivá, schytá to namísto nepřítele někdo z vašich. Pokud to půjde příliš z tuha, je možné že to neschytá nikdo. Při velkém tlačení na spoušť je vysoká pravděpodobnost, že člověk kuši rozklepe nebo omylem namíří o kousek jinam. Výrobou ořechu a jeho možnými tvary se budu zabývat v příští části. Jako první jsem se rozhodl vyrobit tělo kuše.

Tělo kuše

Obvykle se snažím dělat věci unikátní, inovativní a celkem dost se s nimi patlám. V tomto případě jsem neměl mnoho času a rozhodl jsem se to zvládnout rychle. Ono beztak inovovat pár století starou věc není příliš na místě. Aby se však čtenář necítil ochuzen, použil jsem inovativní postupy, abych ušetřil nějaký ten čas.

Jako materiál jsem vzal kus stromu co se povaloval v dílně.

Dřevo je v tomto případě jistě na místě vybrat tvrdé – dub, buk a gurmáni mohou použít třeba ořechové.

Prohnal jsem jej párkrát hoblovkou a na pásovce seřízl do hranolu. (Nemáte-li tyto nástroje k dispozici, prostě kupte v obi,hornbachu a u podobných vydřiduchů hranol dřeva, přip. dveřní práh)

Jeden konec jsem zkusil v ostrém úhlu, to bude část se spouští.

Jako další byla na řadě komůrka pro ořech. Je to v podstatě díra ve tvaru hranolu, která není uplně zkrs. Je možné ji vydlabat dlátem, pokud nevíte co s časem. Pokud to chcete rychleji, můžete vrtačkou navrtat pár děr a pak dlabat. Já protože mám času nejméně a k dispozici dílnu, vzal jsem to tzv. dlabačkou (což je jen vzletný název pro frézu se stolkem, který se pohybuje v závislosti na tom kterým kolem točíte).

Dlabačkou jsem udělal následující dutiny

Práce s dlátem už byla jen kosmetického charakteru

Potřeboval jsem vědět v jaké výšce bude ořech a kde udělat díru pro spoušť. Proto jsem na rychlo uřízl kus dřevěné kulatiny. Ořech který použiji ve finále bude železný.

podle ní jsem vyvrtal do těla kuše díru, pro osu na které se bude ořech točit.

Na stojanové vrtačce jsem na jeden zátah vytvořil díru zkrs obě stěny dutiny.

Díra je na světě. Protože u minulého pokusného ořechu byla díra větší než bylo potřeba (což pro obkreslování na tělo kuše bylo vyhovující) vyřízl jsem ještě jeden pokusný ořech (však se neztratí).

Jako osu jsem použil šroub a vyzkoušel, jestli vše sedí.

Sláva! Ořech je na místě. Teď už jen ta nejtěžší část, vymyslet jak bude mechanismus sedět v těle kuše. Abych nepracoval na zdař bůh, obkreslil jsem si tvar těla i ořechu na kus kartonu. Bylo za potřebí ořech z kuše opět vyndat.

Na kartonu jsem navrhl tvar spouště, vystříhl a hýbajíc s kusy kartonu, vyzkoušel jestli vše funguje.

Ukázalo se, že je třeba dutinu ještě o trochu prohloubit. Zároveň jsem měl již jistotu kde udělat díru na spoušť. Postup byl stejný, opět jsem využil dlabačku.

 

a díru opět upravil za pomoci dlát.

To bychom měli dlabání těla pro mechanismus.

Drážka pro šíp(ku)

Aby mi z kuše nepadaly šipky až poběžím na nepřítele (příp. až budu prchat před nepřítelem) potřebuji v těle kuše drážku. Mohl bych i tentokrát použít dlabačku, nicméně drážka by měla rohy a nebyla by krásně kulatá, tak jako týblo šipky. Stejně tak bych mohl použít kulatou rašpli a drážku vyrašplovat (vyrašplit? …aha – vybrousit), na to však nebyl čas. Šlo by to i ruční frézou, ta však v dílně nebyla. Rozhodl jsem se proto sestrojit nástroj, který pro mě drážku vydlabe rychleji než rašple.

Základem mého stroje zkázy byla vrtačka s vrtákem na dřevo, o průměru používaných týbel – tedy 10mm. Vrtačku budu chtít použít jako frézu, čili potřebuju aby vrtala šikmo ke dřevu. Dřevo se bude pohybovat směrem vpřed a bude dlabáno.

Z tohoto důvodu jsem vrtačku upl do ponku.

a jak je i z fotografie vidět, položil jsem na ni provrtanou desku a tu podepřel z obou stran. Čili kousek, ve kterém budu chtít vyfrézovat drážku budu posouvat po této desce a vrták odvede svou práci. Vše jsem navíc zpevnil svorkami.

Vše vypadalo hotově, proto jsem na pokusném dřevě zkusil vyfrézovat drážku. Ukázalo se, že je potřeba desku zpevnit (při frézování se prohýbala) a také přidat nějakou vodící lištu, aby drážka nebyla „šejdrem“.

Přišrouboval jsem tedy k desce další, laminovaný kus ze staré skříně. Díky laminovanému povrchu bude obrobek klouzat lépe.

K tomuto přidanému kusu jsem ještě přišrouboval zmíněnou vodící lištu a po dalším testu jsem se jal frézovat tělo kuše.

Není to nejčistší, chvilka se smirkovým papírem však nedokonalosti napraví.

Tímto tedy uzavírám příběh o frézovacím stroji a neposedné kuši. Co dál?

Tvarování

Aby se to všechno dobře drželo, je potřeba tomu dodat ještě nějaké křivky (to a tamto je kuše). V místě kde budu kuši držet jsem vyřízl oblouk. Ten potom použil jako šablonu a tělo kuše seřízl i ze stran.

Na hrubo vyřízlé tělo jsem upl do svěráku.

Hrany jsem srazil a dotvaroval za pomoci velké půlkulaté rašple.

A pak to vzal ještě menší do hladka.

No a když už jsem v tom byl, srazil jsem rašplí do kulata i zužující se část, kde bude spoušt.

Místo pro lučiště

Lučiště se běžně k tělu kuše váže, nicméně aby nikam necestovalo během střelby a přenášení, je záhodno pro něj taktéž vytvořit drážku. Lučiště budu vyrábět z laminátového profilu, který se běžně používá jako jádro pro larpové zbraně. Velikost drážky jsem tedy odvodil od něj.

Fik, fik

Hrubý řez jsem srovnal dlátem.

Tadá!

Samotné tělo kuše je tímto hotové. Zbývá už jen dodělat díra pro vázání lučiště, to si však nechám na později – až budu mít lučiště hotové.

Díky za přečtení

VV

Výroba kuše (První část)
5 (100%) 3 hlasů

Napsat komentář