historická bota, ručně šitá

Šití historizující obuvi (část I.)

Ušít historii připomínající botu byl můj sen už od dob, kdy jsem si koupil první pár. Už tehdy mi přišlo, že ušít takovou botu v domácích podmínkách přeci nemůže být nemožné. Teprve nedávno jsem se však k šití škorní odhodlal.

Příprava (potřeb i duševní)

 

Upozornění

Nejsem vyučený švec a následující postup je to co jsem vyčetl z literatury a vykoukal z videí. Je vysoká pravděpodobnost výskytu „neřemesnických“ postupů.

Pojďme začít tím, co všechno je vlastně potřeba k ušití takové kožené botky. Pochopitelně nějaký ten materiál, já jsem použil hovězí kraj (neb se skvěle natahuje a tvaruje) o tloušťce 2-3mm v hlazené variantě. Aby se mi hezky ťapkalo a švy mě netlačily, koupil jsem taktéž jemnou jelenici která příjde na dovnitř boty (k tomuto účelu se taktéž používá kozinka nebo jehněčina). Dále je potřeba takzvané ševcovské kopyto, což je v podstatě dřevěná noha, do které můžete píchat šídlem-či zatloukat hřebíky a ona neřve bolestí. Toto kopyto je možné vyrobit ze dřeva, nebo jej koupit vyrobenou ze mě neznámého zeleného materiálu. Rozhodl jsem se pro druhou variantu a ve výprodeji jednoho e-shopu jsem našel svou velikost (ano, je potřeba mít dřevěnou nohu stejně velkou jako je ta vaše) za 20Kč. Když už se bavíme o cenách, panuje utkvělá představa, že výroba takové historických bot musí být neskutečně drahá. Ona drahá je, a to pořádně, na jednu z nejcennějších věcí. Na čas (obzvlášť pokud ji šijete ručně – bez stroje). Materiál zase tak drahý není:

  • Hovězí hlazenice, celý kraj – 300Kč
  • Jelenice – 50Kč/ks (koupil jsem dva)
  • Dratev (tu stačí koupit jednou a nikdy nedojde, už jsem ji měl) – 100kč

Čtyři kila za vaše historické boty, to jde ne?

Krom materiálu jsou samozřejmě potřeba další nástroje, jako jsou jehly, výsuvný nůž, kterým kůži rozříznete, pravítko a nějaká ta podložka. Jakýkoliv další nástroj pouze (značně) usnadňuje práci.

Tvorba střihu

Na tvorbu střihu kožené boty existují celé knihy a pročež nejsem profesionál, střih jsem se snažil někde obšlehnout (svoje stávající boty jsem však nepoužil, to by byl podvod 😀 ). K tvorbě střihu se obvykle používá samotné kopyto, nicméně viděl jsem i postup, při kterém se noha obalí alobalem nebo potravinářskou fólií, následně lepící páskou a po sundání, naporcování a nalepení na papír vznikne samotná šablona (velmi podobně jako v našem návodu na šablonu ruky). Tento postup se používá na boty, které není třeba natahovat a tvarovat na kopytu (tento proces natahování je v anglické literatuře označován jako „lasting“).

Šablona získaná ze ševcovského kopyta je tvořena velmi podobným procesem. Celé kopyto jsem během svého postupu obalil třemi vrstvami malířské lepící pásky.

Žlutá páska na kopytu
Žlutá páska na kopytu

Jak již můžete vidět, na malířskou pásku jsem propiskou nakreslil jednotlivé části. To jak budou části vypadat, je ta část kterou jsem obšlehl z internetu. V jednom německém e-shopu jsem si našel botu, která se mi líbila a šablonu udělal podobnou.

Na kopyto jsem napsal o jakou botu se jedná a datum vzniku. Při více projektech, kdy není jasné k čemu která šablona je, to velmi pomáhá udržet přehled. Čáry jednotlivých částí jsem obtáhl výsuvným nožem a odlepil.

Proces odlepování je velmi zrádný, jednotlivé pruhy pásky v daném směru se odlepují nestejnoměrně a je třeba postupovat opatrně, tak aby se vrstvy neoddělovaly.

Abych mohl jednotlivé části obkreslit na kůži, je potřeba je ještě zplácnout. Pokud totiž začnete takto vytvarovanou pásku lepit na papír, bude se různě kroutit a vzpouzet se převodu do 2D tvaru.

Možným řešením je udělat na kraj šablony zástřihy, díky kterým je možné ji ploše nalepit na papír.

šablona špičky
šablona špičky

Pokud bych nyní vyřízl tento tvar z kůže, nebylo by místo na švy (obr. 1), případně kdyby se části překrývaly, byla by bota moc malá. Proto jsem k okraji šablony přidal centimetr a půl na dvojitý steh. Tento centimetr a půl jsem přidal ke všem okrajům (obr. 2)…což byla chyba. Tento pás navíc na steh je třeba přidat vždy k jedné straně dané hranice šablony (obr. 3), v opačném případě by byla bota příliš velká.

Šablona paty na poznámkách z autoškoly.
Šablona paty na poznámkách z autoškoly.

Přidáním pásu pro šev však příjdeme o možnost zvýraznit na botě kde má část doopravdy začínat a končit (bez okraje). Proto jsem šablonu s okrajem vystříhl a mezi skutečným koncem části a okrajem udělal díry, zkrs které půjde na kožený díl zvýraznit, co je okraj a co už šablona.

šablona paty vystřižená

Vyříznutí z kůže

Šablonu jsem obkreslil a spodní okraj nechal trochu delší, aby kožená bota sahala až za okraj kopyta.

Aby nám při sešití překryv nedělal boule a bota měla všude stejnou šířku, bylo potřeba překryv zkosit. Čili kůži seříznout tak aby postupně ztrácela na tloušťce. Obvykle se k tomu používá kosící nůž, který bohužel nevlastním. Nezbylo než vzít dlouhý výsuvný nůž na koberce a začít pižlat šikmo celou délkou ostří.

srážení hran
Srážení hran

Alternativním postupem by bylo vzít dremelku s brousícím nástavcem a zkosit hrany metajíc chuchvalce rozbroušené kůže na metry daleko. Na což v bytě bohužel nebylo ani pomyšlení, alespoň se tedy mohu pyšnit 100% ruční výrobou :D.

Hrany po zkosení nebyly uplně hladké a občas z nich odstávala vlákna. To se dá snadno napravit pomocí svíčky. Pár rychlých přejetí nad plamínkem a vlákna vzplanou jak Innosův odpůrce. Pozor ať to nepřeženete, nejtenčí okraj kůže by mohl dopadnout jak Hus – upálen proti naší vůli.

Opalování hran
Opalování hran

Opalování hran se občas provádí i pomocí pájecího pera. Kůže se hrotem lehce pohladí a efekt je stejný.

Postupně jsem vyřízl a zkosil všechny díly

Po vyříznutí a zkosení jsem tedy skončil se třemi díly kůže – špičkou, patou a středem.

Spojování dílů

Jak a hlavně kde jednotlivé díly spojit je otázka na jejíž odpověď se názory velmi různí. Někdo preferuje díly sešít v plochém stavu a pak natáhnout na kopytu, neboť formování stejně probíhá především tímto způsobem. Někdo (mě zahrnujíc) považuje za lepší způsob části napozicovat na kopyto a na něm sešít v již patřičném tvaru.

Z tohoto důvodu jsem vzal prostřední díl, zkosené konce napatlal chemoprenem, počkal až zavadne a nasadil na kopyto (a tím zároveň konce slepil).

slepená achylovka
slepená achillovka

Lepenému spoji jsem ještě trochu pomohl kladivem (ale s mírou, nechceme mít přece na botě stopy po úderech).

Jakmile bylo lepený spoj pevný, udělal jsem rýhovadlem drážku na šev (ta je vidět na předchozí fotografii), aby pěkně zapadl. To se po sešití ukázalo jako naprosto zbytečná operace, proto jsem od toho upustil.

Do drážky jsem naměřil vzdálenost jednotlivých švů, proděravěl je šídlem a sešil sedlářským stehem.

Prostřední koženou část jsem nechal na kopytu a přilepil k ní patovou část. K lepení jsem použil opět chemopren. Ze strachu, aby doléhala správně jsem přilepil nejdřív střed (ten doléhal na výše zmíněný šev), a pak postupně jednu a druhou stranu.

Vlepená pata
Vlepená pata

Po přilepení (opět za drobné pomoci kladiva) jsem kůži sundal z kopyta a jal se vyznačovat kudy povede šev.

Vyznačení stehu jsem nedělal od ruky, nýbrž pečlivě měřil pravítkem stejnou vzdálenost od kraje jednotlivých dílů.

P0 přišití paty následoval indentický postup se špičkou.

špička boty

Modrá čára kolem dokola této části neoznačuje zkosení, nýbrž přesah na chodidlo kopyta.

Oprava problémů

Jestli si vzpomínáte, tak při obkreslování a vyřezávání paty jsem nechal v jednom směru kůži delší, tak aby přesahovala kopyto a při natahování sahala až po chodidlo. Šablonu u které je v daném kraji třeba nechat přesah, většinou označuji šipkou. U paty a špičky jsem tuto metodiku dodržel, avšak u prostřední části jsem si šipky nevšiml a uřízl ji krátkou. Normálně bych se profackoval a vyřízl kus znova, ovšem v tomto případě jsem si problému všiml až když byla pata přišítá. Bylo tedy nutné problém opravit.

Připravil jsem si proto čtvereček z kůže, který jsem vlepil na chybějící místo

IMG_0772

Tento kousek jsem přilepil jak za hranu, tak ke špičce s patou. Abych měl jistotu, že je chemoprén všude kde je potřeba, natřel jsem celou hladkou stranu čtvercového dílku. Že je to čuňárna? Jedna z dobrých vlastností chemoprénu je ta, že po zavadnutí jej lze z kůže bez problému prstem sežmoulat.

V botě jako v bavlnce

Vnější část boty je ušitá, před natažením na kopyto zbývá jen postarat se o to aby švy nedřely. Z tohoto důvodu jsem zakoupil jelenici.

jelenice
jelenice

Jedná se o velmi jemnou kůži, příjemnou na dotek. Vnitřní vrstva kůže se dává spíše u moderní obuvi. Ovšem troše pohodlí za padesát korun se obzvlášť na bitvě nebráním. Jelenici jsem si naměřil na kopytu a pomocí chemoprenu slepil aby vnitřní vrstva kopírovala tvar (vzhledově nic moc, ale funkční).

 

Slepené hrany měly přesah, díky kterému je bylo možné navíc sešít. Použil jsem klasickou niť (ne dratev)…ó ano, nylonovou (shniju v LH pekle).

Obě části, rubovou z jelenice i tlustou z hověziny, jsem napasoval na sebe a navlékl na kopyto. Ze strachu, že by se mi při šití mohly rozjet, přichytil jsem je, po pečlivém pozicování na kopytu, UHUčkem (vrstvy k sobě).

Po slepení následovalo opět sešití, jak je možné vidět na obrázku výše.

Podešev

Neboli ta část boty na kterou člověk došlapuje, pokud nemá vložku…což by měl mít, protože jinak tím podešev ničí. Na podešev jsem vytasil 4mm tlustou hovězí hlazenici a kopyto na ni chodidlem položil a obkreslil.

Budoucí podešev z hověziny
Budoucí podešev z hověziny

Podešev jsem vyřízl a několika hřebíky přichytil ke kopýtku. Poté ještě doladil tvar.

Doladění tvaru podešvu
Doladění tvaru podešvu

 

Hrany podešvu jsem zkosil opět pomocí čepele. Někteří si na to berou i rašpli.

Podešev se zkosenými hranami
Podešev se zkosenými hranami

Podešev může klidně zůstat na místě a my se můžeme přesunout k natahování a formování boty.

Formování boty (lasting)

Ruku na srdce, bota teď vypadá jako kachní zobák. Co s tím? Pomůže nám botu namočit ve vodě a pořádně na kopyto natáhnout aby získala jeho tvar.

Natažená kůže se kolem kopyta obemkne tak silně, že je jen velmi těžké botu z kopyta pak sundat. Abych si to trochu usnadnil (nebo spíš umožnil) kopyto jsem pečlivě obalil dětským pudrem (je možné použít i bramborový škrob). Pokud v botě po sundání nějaký pudr zůstane, našim nohám to rozhodně neublíží, spíše naopak.

Mokrá kůže na kopytě
Mokrá kůže na kopytě

Mokrá kůže se na kopýtku krásně natáhla a aby nesklouzávala, přichytil jsem jí hřebíkem v oblasti achillovky. Hřebík jsem zatloukl do díry ve švu.

IMG_0798

Celou botu jsem otočil chodidlem nahoru a kleštěmi nejdřív zatáhl za špičku, přetáhl přes okraj až na chodidlo a přichytil vytažený cíp hřebíkem. Pokračoval jsem z opačného směru a kůži natáhl na patě, opět za pomoci kleští. Aby nebyla kůže špičky prověšená, ale kopírovala tvar, stáhl jsem kleštěmi kůži ještě ze stran.

Během vytahování kůže kleštěmi jsem vždy vytáhl nejdříve jelenici, tak aby se srovnala a poté hovězinu. Tento postup jsem opakoval…

IMG_0803

…dokud nebyla bota zformovaná.

IMG_0805

Na kůži jsou vidět otisky od kleští, pokud jsou až za hřebíčky, tak to ničemu nevadí.

IMG_0806

IMG_0807

Trvalo celkem dva dny, než se bota uplně usušila. Suchou přečnívající kůži jsem seřízl a vyndal jsem všechny hřebíky (i z podešvu).

 

Rozhodl jsem se, že rubovou jelenici přilepím k hovězině, proto jsem zformovanou hovězí kůži nejprve ohrnul.

Ohrnuto
Ohrnuto

A před slepením jelenici sestříhal a přilepil k podešvu.

Celou plochu jelenice jsem pokryl lepidlem a hovězinu (vnější kůži) ohrnul zpět. Pořádně jsem botu promnul a proklepal kladívkem, aby se lepidlo chytilo.

IMG_0822

 

Po zaschnutí lepidla mě přepadla vtíravá myšlenka zabývající se zkrášlením za pomoci vyrážení. Vyzkoušel jsem několik variací na zbytky kůží, než jsem si nakonec vybral. Vzor jsem vyrazil kolem lemů.

 

Nyní už bylo možné botu nabarvit mořidlem na libovolný odstín.

IMG_0828

Tím jsme se dostali k závěru této části. Zájímá vás jak návod pokračuje? Nebo by šlo něco provést lépe? Napšite do komentářů, zajímá mě váš názor! 😉

Jako vždy, díky za přečtení

VV

Šití historizující obuvi (část I.)
4.9 (98%) 10 hlasů

5 komentářů: „Šití historizující obuvi (část I.)

  1. Měl bych dvě otázky. Zaprvé, kde by se dalo sehnat to kopyto? Zadruhé, bude ještě druhý díl? Dost mě to zaujalo.

    1. Ahoj,
      Kopyto jsem sehnal ve výprodeji a obávám se, že nebude tak snadné ho podobně získat. Je možné ho však několika způsoby vyrobit, na téma výroby kopyta budu rovněž dělat návod ;-).
      Co se týče tvé druhé otázky, druhý díl na toto téma bude! Jsem rád, že tě návod zaujal. Vzhledem k organizování několika larpů a bitev (například http://age-of-empires.cz) jsem však byl nucen další díl v minulosti odkládat. Nechtěl jsem totiž návod dělit na tři části, ale zfouknout to ve dvou. Dobrá zpráva je, že již mám podrážku hotovou a zbývá jen nohavice ;-).

Napsat komentář