Sci-fi kulisa z papíru

Pokud pořádáte larp, jistě oceníte odlehčení vašeho budgetu. Nebo lépe řečeno, jste ochotni utratit více času a méně peněz.  V tomto duchu se nese následující postup výroby hráčoaktivní (něco jako interaktivní) kulisy.

Scifizování prostoru nikdy není jednoduchá záležitost, obzvlášť pokud má věci působit jako z budoucnosti avšak zašle. Z tohoto důvodu jsem prošel mnohé „sci-fi artwork“ a „concept art“ obrázky na internetu, abych se inspiroval. Načrtl několik skečů a pustil se do práce. Jako materiál posloužila krabice od kočárku a elektrosoučástky posbírané po mých tajemných šuplatech.

Materiál k výrobě

Krabice už v počátku připomínala trojúhelníkovitý tvar, který z ní budu chtít vykřesat.

Krabici jsem zbavil přebytečných částí a slepil jí do trojbokého hranolu, bez základny i protilehlé strany.

Tyto chybějící strany jsem zkosil a použil seřízlý kus jakožto šablonu pro další řez.

Podstavu jsem vyřízl z dalšího kusu papíru a pásku dal zevnitř. Powertape je silná a dobře drží, avšak nedá se na ni moc dobře malovat (to proto ji lepím zevnitř a ne zvenku).

Kulisa jednoznačně potřebovala dodat na kulatosti, tlustou krabici by šlo ohýbat a tvarovat tak aby nakonec vznikl tunýlek, ale nač tolik práce, když mám k dispozici kelímek od zmrzliny od drahé polovičky :-).

Kelímkem jsem nejdříve obkreslil na hranol, abych vyřízl danou část a kelímek mohl upevnit.

Pravítkofix, neznáte? Snižuje dobu hledání předmětů

Přišla však nejistota a strach o pevnost konstrukce, proto jsem se nakonec rozhodl přizpůsobit kelímek.

Z krabice jsem navíc vyřízl pás, který jsem ohnul do L tvaru a přilepil z boku jehlanu.

To bude část pro řídící panel s tlačítky.

S přilepeným panelem nadešel čas na díry. Jednu jsem udělal do kelímku, neb jsem měl v plánu do ní dát další trubku která se bude otáčet za pomoci elektroniky, a další do řídícího panelu pro tlačítka.

Zkouška usazení tlačítek proběhla v pořádku. Tlačítka jsem zakoupil, na tvorbu svého hracího automatu (arcade machine), v Číně. K tomuto projektu se však hodila taktéž.

Následovala kelímková díra. Do té jsem hodlal vtěsnat plastový obal od tmelu, který je o něco menší.

 

Bohužel však bylo nutné díru do hranolu udělat stejně, abych mohl vnitřní kelímek napojit na servomotor, který s ním bude otáčet.

Seříznutý plastový kelímek, tak aby se vešel do papírového.

Kelímek se kterým bude otáčeno jsem se ještě před napojením na motor jal barvit. Vzhledem k tématu jsem mířil na oprýskaný a starý vzhled. Abych kulise dodal hloubku, rozhodl jsem se že pod „starými“ nánosy barvy bude prosvítat kov. Iluzi kovu vytvořím pomocí hliníkové lepící pásky. Že to bude vypadat špatně? Posuďte sami

 

Ještě před samotným pokovením, jsem naměřil díry, skrz které bude prosvítat světlo z 1w LE diody. Byl jsem si jistý že chci tři díry ve tvaru kopírujícím kruh, nakonec jsem se rozhodl pro čtyř hrany, kdybych měl k dispozici dost velký vrták, udělal bych je nejspíš kulaté, neboť takto to připomíná symbol pro radioaktivitu, což nebyl záměr.

Díry jsem vybrousil dremelkou a zalepil je papírem na pečení, který krásně rozptýlí a změkčí světlo vycházející z LEDky.

Samotný kelímek jsem následně polepil hliníkovou páskou.

Plast tak získal až příliš naleštěný finiš, za který by mnozí z larpové scény zabíjeli. Nezbývá než jej trochu zkrotit a lesk nechat prosvítat jen na pár místech.

Abych toho docílil, přestříkal jsem hliníkovou část černým sprejem.

A po zaschnutí hrubým smirkovým papírem část černého nátěru ubrousil. Vznikly tak lesklé škrábance a použitý dojem, který se mi líbil.

O to lepší byl po vyříznutí děr a zapojení světla.

Ke kelímku bylo potřeba přilepit nějakou osu, která povede k motoru, jenž ji bude roztáčet. Vybral jsem proto PVC trubku a přilepil jí tavnou pistolí (nevydrží to věčně, ale dlouho by mohlo).

(V tu chvíli se mě doma ptali, jestli vyrábím lampičku…eh)

Před zapojením elektroniky jsem se rozhodl celou věc nabarvit.

Hrany, které prozrazují konstrukci z kartonu jsem oblepil malířskou páskou, která je ochotná sát barvu.

Celou věc jsem poté natřel bílým balakrylem, tak abych sjednotil povrchy. (plastový kelímek už bílý byl, toto je fotka před jeho oblepením.)

Podobně jako u plastového kelímku, rozhodl jsem se nechat přes oprýskanou barvu prosvítat přes „kov“. Tento kov jsem vytvořil nastříkáním celé věci chromovou barvou ve spreji. (Nyní to získalo fazonu digestoře).

Abych vytvořil hnusnou oprýskanou a staře působící barvu, namíchal jsem si z bílého balakrylu, černé barvy a žluté ténovací barvy hnusozeleň.

 

Hnusozelení jsem ledabyle natřel a „naťupkal“ barvu na stříbrný nátěr.

Vynechával jsem přitom hrany, které u reálných objektů dostávají více zabrat a proto bývají oprýskanější (je z nich vidět více kovu).

To mi však nestačilo, chtěl jsem ještě zničenější vzhled, a to mi mohla zajistit jedině rez! Na takovou falešnou rez není nic jednoduššího než staré dobré mořidlo na dřevo

<lazurol>

Po barvení byl konečně čas pustit se do elektroniky. Plastovým kelímkem bude hýbat modelářský servomotor jehož plastový „attachment“ jsem přilepil na osu z pvc trubky tavným lepidlem.

Do připraveného místa ve spodní části propriety jsem přilepil a zadrátoval 1w bílou LE diodu. Spolu s tlačítky jsem vše zapojil do programovatelného obvodu Arduino Uno.

Díky tomu jsem mohl naprogramovat (prog. jazyk C) chování celé kulisky. Při stisku tlačítka se rozsvítí otočná část a pootočí se o 180 směrů jedním nebo druhým směrem.

Věci však stále něco chybělo, proto jsem se rozhodl vytisknout různé nápisy a ikony (ty jsem navrhl ve Photoshopu) jako: „High voltage“ popisky tlačítek a podobně. Aby působily stejně staře jako zbytek díla, taktéž jsem je namořil a několikrát zmuchlal a zase rozložil.

Celá věc byla možná k vidění na larpu Umělá Inteligence:

 

 

Zhodnoť!

Napsat komentář