Muž po třicítce začal šít larpové tuniky: Změnilo mi to život, říká

 

Vítejte na ŽAHR návodech. To co se možná chystáte přečíst, není návod, je to svěděcká výpověď…

Po internetu se potulují nějaké návody, jak ušít tuniku pro larpové účely. A já, vzhledem k mému potřicítkovému mužství, jsem rozhodl, že ušiji pár tunik pro větší akci, kterou spolupořádám. Návody jsem našel celkem tři – první se zaobírá především tím, že pokud nejste chudí, musíte si ušít tuniku, nebo jste jako člověk zklamal. Pak teda taky rozebírá materiály, ale šití samotné moc ne. Druhý jsou v podstatě jen střihy, které někdo za pár minut nakreslil v malování a pak barevnými čárami (opět v malování) označil, kde a co sešít. No a pak je tu návod, který všichni obšlehli a to je curia vítkov. V minulosti tuším ještě existovalo něco s názvem Melianiny žluté stránky, ty už jsou však také dávno pryč.

Nyní vás v rámci akce Clothbruary Sundays (ušijte každý týden něco na sebe) seznámím s tím, jak jsem se trápil při šití. Všechny chyby jsou zachyceny tak, aby se případný čtenář mohl poučit.

První úkol, který byl relativně jednoduchý, bylo seznámit se s šicím strojem mojí přítelkyně. Na youtube jsem si našel návod, který je ke stroji přikládaný, je to prostě mašina jako jiné, nevím proč jsem to tak dlouho odkládal :-).

Další bylo sehnat látku, povedlo se mi ukořistit 100% len, abych ho však nezničil, použil jsem nejdřív látku jinou. Postup je nafocen s touto hnědou bavlnou, která byla nejprve závěs, poté potah na gauč a uplně nakonec cosi jako tunika.

Střih

Protože střihny nakreslené v malování jsou k prdu, rozhodl jsem se střih obšlehnout. Vzal jsem triko (košile by byla o dost lepší) a jeho půlku křídou obkreslil na přeloženou látku. Ostatní návody nedělají průramky (tvarované díry na rukávy), já se je rozhodl udělat. Jednak kvůli výzvě, druhak kvůli pohodlí a do třetice, protože moje odborná konzultantka to doporučila.

Všechno jsem to sešpendlil

A rozstříhal

Šrafovaná čára je místo pro šev

Dychtivý vyzkoušet své nové schopnosti s šicím strojem, tuto část jsem sešil. Čili vršek ramen a boky

<nakres kde sešil>

Abych ukradl střih pro rukáv, oblepil jsem triko papírovou malířskou páskou (ta je k nezaplacení) a obkreslil na ní tužkou, kde je šev.

Pásku jsem následně poodlepil a ustřihl

Takto vznikl tvar hlavice rukávu. Odborná pomoc jej zhodnotila jako příliš mělký. Pokud však jiní dělají rukáv uplně bez projmutí, mohlo by snad fungovat i toto.

Tvar zakreslený tužkou jsem vystříhl a pásku přilepil na látku, ze které bude rukáv.

Pásku s tvarem „hlavice“ jsem pak nalepil na látku a vystříhl z ní rukáv. Změřil jsem se metrem od ramene po ruku abych věděl jak bude rukáv dlouhý. Taky jsem si omotal metr kolem zápěstí s takovou rezervou, jak jsem si představoval že bude pohodlné. To byla šíře rukávu na konci

Na látce je vidět, že jsou konce zapošité. I u tělových dílů jsem si schválně vybíral díly tak, aby končily zapošitě a já už měl tuto práci odbytou.

Protože se k látce přidává okraj na šev, protože mě nebaví kreslit a taky protože jsem čuně. Místo toho abych kreslil křídou na látku, prostě jsem jí oblepil malířskou páskou, šíře pásky posloužila jako rezerva pro šev. Vše bylo o dost rychlejší.

přišpendlený rukáv

 

Odborná konzultantka mě upozornila, že „vsazování“ rukávů je velice pokročilá technika. Dělá se tak, že se sešijí nejprve tělové díly, vznikne tak jakási tunika bez rukávů. Sešijí se samostatně i rukávy. Vše se pak dá naruby, rukáv se přišpendlí k tělu a kouká se, jestli vše sedí. Mě vše nesedělo, tak jsem strávil večer přešpendlováním, tak aby to nakonec nějak vypadalo.

 

Abych si pamatoval jak přesně rukáv patří, udělal jsem si několik navazujících čar, které jsem označil písmeny. Při příštím špendlení se jich mohu chytit. Po sešpendlení jsem vše prošil jednoduchým stehem, který jsem nazval „semtamťuk“.

To abych mohl vytáhnout špendlíky a nepřekážely mi při šití.

Cílem je pak sešít jedním vrzem celý rukáv kolem dokola. To mě se nepovedlo, neb mi zbytek tuniky velmi překážel. Vzal jsem to proto z jedné strany a pak z druhé a doufal v nejlepší. Dopadlo to pochopitelně blbě. V místech kde se jednotlivá šití napojují vznikl hrbol:

Proto jsem na toto profesionální náročné řešení kapituloval a rozhodl se improvizovat. Rukáv jsem odpáral a tělovou část rozpáral na bocích. Zbylo mi tedy takové pončo. K ponču jsem přišpendlil vrchní část rukávu.

Tam kde se potkává rukáv a pončo, jsem vše sešpendlil a prošil.

Poté jsem sešpendlil i rukáv a bok tuniky a opět prošil. Zbavil jsem se tak i problematického podpaží, které při profesionálním vsazování rukávů zlobilo.

Po sešití se moje odborná poradkyně vyjádřila, že rukáv se tzv. přetáčí a není vsazen dobře. Já však byl spokojen, neboť to nejhorší – hrbol, zmizelo.

Zbývá už jen límec. Konzultace naznačuje, že se jedná opět o složitou proceduru, proto je možné, že se rozhodnu jej nechat otrhaný

Tohle je první ze série svědeckých výpovědí na téma: „Ušil jsem si kostým“ tedy tzv. Clothbruary Sundays. Ušili jste si něco vy? Máte tip jak něco zlepšit? Vše hrňte do komentářů!

Díky!

VV

Muž po třicítce začal šít larpové tuniky: Změnilo mi to život, říká
5 (100%) 1 hlasů

1 komentář: „Muž po třicítce začal šít larpové tuniky: Změnilo mi to život, říká

  1. moudrost věků říká, že je snazší všít rukáv ručně, než vymýšlet, jak ho všít na stroji.

Napsat komentář