Kožený třírohák

Pokud si vzpomenu pár dní před akcí, že potřebuju třírohák, řešení je snadné. Koupím plstěný klobouk, krempu přišiji ke korpusu a je hotovo. Toto řešení bych nazval nezbytným minimem. Pokud ovšem chci být za štramáka a udělat si klóbrc z kůže, to je uplně jiná! Čtěte dál a dozvíte se jak na to.

Trojrohák (příp. třírohák) je díky Pirátům z karibiku a podobným mediálním bombám dobře známá proprieta. Vyrábí se v nejrůznějších obměnách. Na nedávné šermířské burze, jsem je viděl prodávat. Měly střechu (vrchní část v níž je temeno hlavy) se střihem cylindru. Jinými slovy kožený kruh a k němu přišitý pás kůže. Je to jednoduché, avšak vzhled trpí. Rozhodl jsem se proto, že zkusím vyrobit klasický klobouk s kulovitým korpusem.

Materiál

Určitě tušíte, že si nestačí říct: „Ušiju to prostě z kůže!“ a dát se do práce. Po takovém konstatování (chci „prostě“ kůži) na vás budou v obchodě koukat, jak kluk ve žluté tunice na jekorovou zbroj. Kůže se liší nejen tím z jakého zvířete jsou, ale také jak jsou silné, jakou prošly úpravou a kterou část zvířete kůže pokrývala. Některé jsou pružné a hodí se pro tvarování přes kopyto (tzv. kraj). Jiné naopak drží a hodí se například na pásek (a ten přece nechceme aby se roztahoval).

Co se týče tříroháku, zvolil jsem hovězí štípenou kůži tenkou 1mm. Hovězí proto, že je narozdíl od například vepřové, kvalitní. Štípená znamená, že je kůže z obou stran stejná – chlupatá. Jinou možností (ještě kvalitnější) by bylo koupit kůži hlazenou, jenž je z jedné strany masová (chlupatá) a z druhé krásně hladká (hladká strana se dá použít k vyrážení ornamentů). Materiál na klobouk vyšel na cca 300Kč.

Šablona

Před každým větším projektem, je dobré udělat si šablonu. V tomto případě jsem vytvořil novinový model. Díky zkušenostem z předchozích projektů mi bylo jasné, že budu navíc potřebovat nějaké kopyto (to na co natáhnu mokrou kůži, aby se vytvarovala), jenž bude tvarem podobné mé hlavě. Ačkoliv byla moje sestra v mládí na toto téma velice kreativní, nebylo tak snadné nějakou náhradu najít. Odlitek mé hlavy ani jiné modely se mi dělat nechtělo. Zmíněný novinový model jsem hodlal vyrobil za pomoci rozměrů z kopyta.

nerezova misa, 11KB

Rozhodnutí nakonec padlo na nerezovou mísu z IKEi (kuchyňské sítko bylo také ve hře). Zajímá-li vás, jak jsem v obchodě poznal, která velikost nerezové mísa pasuje na mou hlavu…neptejte se.

Aby tvorba šablony byla co nejsvižnější, jednotlivé kusy novin jsem k sobě lepil malířskou maskovací páskou. Mísu jsem zevnitř polepil novinami (noviny jsem lepil pouze k sobě, ne přímo k míse), a po vyloupnutí šablonu ještě zpevnil několika pruhy z vrchu.

Na obrázku výše vidíte jednak vylepenou mísu novinami a na druhém už je šablona, která je z mísy venku.

Tuto polokouli jsem posadil na dvojlist novin a opět malířskou páskou přilepil. To co z dvojlistu přesahovalo dovnitř polokoule, jsem odstřihl. (Doufám že oceníte kvalitu literatury jenž byla pro šablonu použita)

img_0450

Postup jsem zopakoval ještě pro druhou půlku klobouku a listy papíru jsem seřízl do kulata. Tak vznikla krempa klobouku. Krempu jsem přilepil ke korpusu (polokouli) tak, aby vznikl tvar typický pro třírohák.

Zkouška klobouku proběhla úspěšně a proto bylo možné započít rozložení šablony na jednotlivé díly, které už bude možné vyříznout z kůže.

Korpus jsem opět oddělil od krempy.

šablona tříroháku
Krempa oddělená od korpusu

Nyní potřebuji střechu nějak „zplácnout“ a překreslit na kůži. V tomto případě hrubá síla nepomůže, proto jsem šablonu korpusu nakrájel jako pomeranč (nebo balon, chcete-li). V tomto stavu je již možné tvar přenést na kůži, bez obav z nedostatku materiálu.

šablona korpusu trojroháku, 1MB
Zplácnutá šablona korpusu

Co se týče krempy klobouku, bylo by možné ji prostě překreslit na kůži – materiálu bylo dost. Rozhodl jsem se však neplýtvat a rozdělit ji hospodárně na tři díly. Ty je možné převést na jejich kožený protějšek s menšími ztrátami na materiálu.

Abych získal jednotnou šablonu pro tři díly, ze kterých celá krempa vznikne, prostřihl jsem šablonu krempy podélně a šablonu dvakrát přeložil. Tak vznikla jedna třetina krempy a tím pádem i šablona.

tvorba šablony krempy
tvorba šablony krempy

Kožené části

Šablony máme hotové, pojďme díly vystříhnout z kůže (to je teprve drama). Šablonu korpusu jsem přiložil na kůži a propiskou obkreslil kulatý tvar. Při obkreslování jsem nezajížděl do prostřihů, nýbrž mezeru domaloval. Abych měl jistotu, že bude klobouk dost hluboký, k tvaru jsem přidal ještě několika centimetrový okraj.

korpus na kůži, 1MB
Obkreslení korpusu na kůži
korpus před tvarovanim
Budoucí kožený korpus, zbývá vytvarovat

U krempy to bylo o dost jednodušší, prostě překreslit šablonu a vyříznout skalpelem. S vyříznutím však ne tak rychle! Šablona nepočítá s přesahem pro šev, je nutné k třetině krempy ještě trochu materiálu přidat.

Jakmile jsem měl všechny tři díly, tvořící krempu klobouku, nebylo na co čekat. Kraje dílů, které budu prošívat, jsem přichytil na několika místech lepidlem (není nutné lepit celý šev). Kolečkem na značení stehů do kůže, jsem si udělal značky. Ostrým šídlem na místě značek udělal otvory a pak už jen ševcovským stehem dvakrát sešil.

sešitá krempa
sešitá krempa

Formování kůže

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak kůži hlavové části zformovat. Měl jsem v plánu kůži namočit a nacpat do mísy. Problém, se kterým jsem počítal, byl jak kůži udržet na místě, aby kopírovala kulatý tvar mísy. Možné řešení by bylo ji něčím zatížit. Něco na ní vysypat tak, aby neměla šanci se zformovat jinak. Jako první mě napadl písek, ten ale neodvádí vlhkost a také by to mohlo skončit tak, že kůže neuschne, ale zplesniví. Po chvíli přemýšlení mě napadlo kůži zasypat rýží. Nejen že to přiláká asiaty, kteří opraví váš telefon, ale i nasaje vlhkost. Namočil jsem tedy budoucí korpus,

Máčení korpusu, zatíženo pivem
Máčení korpusu, zatíženo pivem

vyrovnal do mísy a zasypal rýží. Stačilo jedno balení. Jako bonus jsem to celé opět zatížil lahví pití.

Korpus klobouku zatížený rýží
Korpus klobouku zatížený rýží

Asi by nebylo fér říct, že tento postup nefungoval. On fungoval, kůže se zformovala do požadovaného tvaru. Rýže šla dobře z kůže sundat, vše by bylo sluníčkové…jenže! Kůže na sobě měla nepěkné překlady, takové volánky, které prokládaly celou střechu klobouku. Nelíbilo se mi to tak moc, že jsem to zapomněl vyfotit.

Vrátil jsem se tedy k rýsovacímu prknu a vymýšlel jak kůži natáhnout bez volánků. Ideální by byla kovová součást, jenž by tlačila kůži na mísu a zabránila tak deformaci.

Zkusil jsem tedy mokrou kůži raději natáhnout na mísu z venkovní strany a kouskem provazu staženého do smyčky ji na míse odformovat. Tento postup fungoval až po důkladném promazání provazu

Kůže na tažená na mísu
Kůže na tažená na mísu

Při natahování provazu na mísu nestačilo provaz namazat jednou, nýbrž několikrát hranici provazu a kůže prolévat olejem. Z počátku šlo smyčku provazu postupně posouvat po kůži dál a dál palci rukou, ale po chvíli nešlo už ani to. Vzal jsem tedy násadu od dlátka a tou postupně obťukával provaz kolem dokola, dokud nebyl uplně na konci. Velký pozor bylo nutné dát a i na sklouzávání celé kůže z hladké mísy. Volánky jsou až za provazem a formovaná část je krásně kulatá. (Příště podobnou technikou vyrobím kožený fotbalový míč 😀 ).

kožená střecha klobouku
Odformovaná střecha

Aby se dala střecha pohodlně sešít s krempou, bylo potřeba zbavit se volánků za okrajem formy.

Vždy část okraje střechy jsem namočil v míse a volánky opatrně rozklepal kladívkem. Když už byl mokrý celý okraj, posadil jsem díl na zem a opatrně mokré části kůže obťukával. Podobný postup se používá i při výrobě kožených bot, při natahování na kopyto. Výsledkem byl o dost rovnější okraj než před zákrokem.

Šití

Část střechy se sukýnkou bylo před samotným přišitím ke krempě třeba oříznout.

Po oříznutí je potřeba vytvořit šídlem díry pro šev. Aby byly stejně daleko od sebe, opět jsem použil kolečko na značení stehu.

Na korpus s dírami jsem přilepil krempu pomocí lepidla UHU. Korpus jsem dal zpět do mísy aby se během šití nezdeformoval.

děrování krempy
děrování krempy

Díry které jsou ve střeše klobouku jsem znovu projel šídlem, tak aby byly i v krempě. Pokud bych oba díly děroval zvlášť, riskoval bych, že nebudou sedět.

sešití krempy se střechou.
Přišívání krempy ke střeše

Při obšití po celé délce, bylo nutné zakončit steh. Aby byla zbývající niť skrytá, protahuji každou z jehel pouze jednou ze sešívaných částí. Nítě pak svážu trojitým uzlem a schovám ve švu.

Přišitá krempa
Přišitá krempa

Aby však šití nebylo málo, rozhodl jsem se olemovat okraj klobouku. Nejedná se však o jen tak ledajaký lem! Je to lem s podvodem! Aby bylo snažší klobouk vytvarovat do požadovaného tvaru, rozhodl jsem se použít galvanizovaný drátek a ten do okraje krempy všít.

Galvanizovaný drátek
Galvanizovaný drátek

Drátkem jsem vytvořil obrys krempy a malířskou páskou jej přichytil ke kůži.

Ze strachu, aby tenký drátek udržel danou formu, rozhodl jsem se jím krempu omotat dvakrát. Původně jsem také zamýšlel konce drátku sletovat, na to však kvůli shonu nedošlo. Vystačil jsem proto se zamotáním konců do sebe.

Konce drátků jsem na konci ještě před samotným motáním zahl, aby nebyla ani teoretická šance, že někdo padne za oběť mému krvežíznivému klobouku.

Neboť nejsem šťastným vlastníkem řezačky pásků (prozatím, plánuji si ji vyrobit), musel jsem kůži rozměřit a uříznout 2-3 pásky na lem.

image

Pásek na lem byl tlustý 3cm.

Samotné obšívání krempy bylo poměrně náročné na zručnost. Konec krempy jsem páskem obalil a zkusmo párkrát proděravěl šídlem.

Lemování krempy
Lemování krempy

Díry jsem rovnou prošil, aby držely pásek a já mohl v obšívání pokračovat. Celý postup byl velmi úmorný, neboť bylo nutné na lemovku vždy označit kolečkem steh, poté přitlačit ke krempě (dát pozor aby se proděravěla i krempa a ne jen pásek) a doufat že drát vevnitř bude poslouchat.

lemování krempy
lemování krempy

Jakmile začal docházet pásek na lemování, slepil jsem jej jiným pomocí chemoprénu. Pro toto lepení byl chemoprém mnohem vhodnější než UHU. Stačilo pouze natřít obě spojované hrany, počkat čtvrt hodiny a pak na hladkém povrchu k sobě kůže přimáčknout. Při šití jsem pak musel dát pozor abych neděroval do spoje nýbrž přes něj.

Lepený spoj
Lepený spoj

Jakmile jsem měl klóbrc již téměř olemovaný, zbývalo upravit konec lemu tak, aby seděl k začátku. Konec i začátek lemu jsem přes sebe přiložil (naštěstí jsem začal šít o kus dál, než je začátek pásku který lemuje krempu), krempu odsunul stranou a lem seřízl v místech které přesahovaly oba konce pásku.

Po srovnání konce lemovacího pásku již bylo možné lem došít a klobouk díky drátku tvarovat. Klóbrc s radostí přijal jakýkoliv tvar, proto jsem neváhal a začal experimentovat.

Zkouška klobouku
Zkouška klobouku

Po troše kovbojské zábavy jsem klobouk naohýbal do tvaru trojroháku. Nakonec nebylo třeba jej přivazovat ke korpusu, vše drželo i bez tohoto vázání. V budoucnu ještě klobou namořím, aby získal tu správnou patinu. Možná dojde i na přivázání ke korpusu.

image img_0559

 

Díky za přečtení

VV

Kožený třírohák
5 (100%) 4 hlasů

4 komentáře: „Kožený třírohák

  1. Mám ho doma, šitý dosti jinak. Vršek není z jednoho kusu, ale je dělaný ze dvou, jako válec. Nevím, jak bylo tohle náročné, ale mohl by to být jednoduší způsob výroby.

    1. Určitě by to jednodušší bylo. Já jsem hledal způsob nejhezčí :-). Tento válcovitý způsob právě zmiňuji na začátku článku.

  2. Ahoj, jaký byly rozměry té kůže, co jsi používal. Já se bojím abych nekoupila moc, nebo aby mi to vystačilo. Díky

    1. Ahoj,
      kůže není nikdy dost :-). Přesné rozměry už si bohužel nepamatuji, nicméně dá se to odvodit podle fotek šablony. Na krempu byl potřeba kus velký zhruba jako 3xA4 a na polokouli dvojlist.

Napsat komentář